15.

 

Dobří vůdcové dávnověku

dokonale plynuli v proudu tajemství

ve vší jeho hluboké jemnosti

Byli tak neproniknutelní,

že je nemůžeme pochopit,

a protože jim dnes už nerozumíme,

nemohu ani popsat, jací byli,

ale jen jak se nám jeví:

Jak byli váhaví!

Jen ten, kdo v zimě brodí řeku

Jak byli pozorní!

Jako ten, kdo je ze všech čtyř stran

obklopen nepřáteli

Jak byli uctiví!

Jak vznešený host

Jak opatrně se sdíleli!

Jako led, který záhy pukne a začne tát

Pevní a strozí jako dřevěný špalek

i prázdní jako horké údolí

Kdo umí zacházet se sebou

jako nezakaleným proudem

a nechá se zklidnit a zjasnit?

Kdo umí zacházet se svou nehybností,

dlouze ji míchat a tím opatrně přivést k životu?

Ten, kdo má toto Tao,

si nepřeje být plný,

protože předčasně plné

se završuje a upadá