Tao a bojové umění

30.06.2008 09:00

promeny2008.pdf (573 kB)

Než vstoupím do tématu je namístě popsat co představuje pojem Tao a co je bojové umění.

Tao, (psáno Dao v pinyin), je čínský filozofický termín a veličina pro základ a podstatu věcí, jednotu, která je naplněna ničím a zároveň vším, velkou prázdnotu se záměrem tvoření…... Někdy se říká, že je zcela prázdné a přitom plné života, je jako nic a něco kolem, je materií zániku a zrození. Souvisí s teorií vzniku světa – nejprve byl klid, z něho povstal záměr a pak chaos, z toho se vylila temnota a z té povstalo světlo. Temnota se zhustila a stěstnala do hmoty a stvořila zemi, světlo vystoupalo vzhůru a založilo nebesa. Tak vznikl reálný svět plný protikladů, den a noc, světlo a tma, plynoucí a pevné, muž a žena.
K reálnému světu se řadí 13 atributů : 5 elementů a energií proměn a 8 magnetických směrů – ba gua. Magnetické směry mají své názvy a spájí se s osmi kvalitami trigramů. Nazývají se : Tao filozofie a psychologie, Tao revitalizace a obnovy sil (Qi Gong), Tao vyvážené stravy, Tao zapomenutých lěčivých bylin, Tao léčivého a bojového umění, Tao sexuální moudrosti a lásky, Tao sebekázně, Tao osudu (feng – shui).
Jak vidno Tao bojového umění se spájelo s léčením a uměním léčit.


Bojové umění má mnoho vrstev a mnoho stylů.

Provází odnepaměti člověka a pomáhalo mu k vlastní ochraně se a zajištění bezpeč, často bývalo a je zneužíváno k násilnictví, dobývání a získání nadvlády. Historicky však provázelo člověka i na duchovní cestě a pomáhalo mu k vnitřnímu zušlechtění a rozvoji osobnosti.
Reálný boj vzbuzuje v člověku většinou obavu a nejistotu. Studium tradičních bojových umění přináší adeptovi vnitřní klid a smír, spolu s nabývající jistotou. V opačném případě se jedná o špatný návyk. Ke studiu proto neodmyslitelně patří meditace a další techniky, které stabilizují výbušnou sílu yang v těle. K těm patří statické postoje, dechová cvičení a speciální pozice celého těla, rukou a nohou a studium uvolňovacích technik. Mistři bojového umění zůstávali při boji v klidu a koncentraci, byli si vědomi, že v afektu jsou oslabení a budou snadněji zranitelní. Proto studovali uvolnění a pohyb v „otevřeném“ stavu. Otevřený stav znamená , že tělo i mysl zůstanou uvolněné podobně jako při spánku a dech plynulý, pak nasává sílu celého vesmíru, zároveň je však mysl bdělá a řídí pohyb těla. To je i hlavním zásadou principu Tai Ji.

Při praxi Tai Ji Quan ( Tai-chi Chuan ) člověk otevírá své tělo, nechává cirkulovat tekutiny v těle a hluboce dýchá do břicha, při tom vykonává plynulý pohyb přechodu z jedné bojové pozice do druhé, kontroluje směr a sílu a zapojuje vnitřní koncentraci, což znamená neustálou obnovu rovnováhy sil yin a yang v těle.


Podle dochovaných textů byl princip Tai Ji Quan  (Tai-chi Chuan) známý již v letech 500 – 600 našeho letopočtu. Tento styl a princip dále rozvinul legendární čínský mistr Zhang San Feng, kolem roku 1000 našeho letopočtu, kdy po deseti letech intenzivního studia boje a budhismu v Shaolinském chrámu pozoroval souboj kobry s jeřábem. Říká se, že se tak vcítil do souboje, že pochopil hlavní atributy síly obou protivníků, koncentraci a přímou útočnou sílu hada s prudkým vymrštěním a krycí obloukové obranné pohyby jeřábích křídel, tyto zásady pak vtisknul do svého cvičení. Posléze odešel do wudangských hor, kde otevřel něco jako první ezoterní školu, která slučuje principy: budhizmu – altruizmus a soucítění, konfucianizmu – aspekt čistého charakteru a morálních zásad v běžném životě a taoizmu – kultivace vlastní síly, dlouhověkost a víru v nesmrtelnost. Princip a studium shromažďování a uvolnění síly a způsob její aplikace se tak staly neodmyslitelným základem dalšího rozvoje bojových umění v Číně.
Většina bojových stylů a umění všech kultur a starých mistrů odezírala sílu od zvířat. Proto vyvinuli formy odpovídající síle těchto zvířat – tygr, drak, jeřáb, kudlanka, had, opice a další.


Wudangské bojové umění je spjato hlavně s taoizmem. Jedna z pouček Tao říká :

„ člověk se řídí silou země, země se řídí silou nebes, nebesa se řídí silou Tao, Tao se řídí silou přírody.“


Hlavní zásadou studia bojových umění ve wudangu je komplexnost a otevřenost. Komplexnost znamená uplatnění více aspektů pohybu – protahování, uvolňování, běh, posilování, soustředění, stabilizace, statické pozice, výdrže, dýchání, dynamika, studia forem, zbraní, vnitřní alchymie atd. Otevřenost znamená neuzavírání se do jednoho schématu, přístup k ostatním systémům obrany, tolerance k jednotlivci a úcta k dalším lidem. Tímto se stává studium bojových umění především prací na sobě, kdy potencionální nepřítel je odzbrojen bez boje, protože mu není nastavena žádná odrazná matrice. Takový výsledek však představuje dlouholeté úsilí, tvrdou koncentraci a ovládnutí principu pohybu a sebe sama, což znamená především nalezení a stabilizaci vnitřního míru. Základem je osvobození od vlastní nemoci a strasti, protože bez toho není možný další pokrok a práce. Pak přichází na řadu vnitřní alchymie, studium ovládání jemnějších energií a proudění QI v drahách.

Bez vytvoření předpokladu a zmíněného osvobození je taková práce odsouzena k nezdaru, proto se v tradiční výuce první tři roky pracuje hlavně s uvolněním a osvobozením těla tak, aby se energie sama rozeběhla po drahách a vyživila patřičně všechny orgány. Příprava zahrnuje základy – kopové a úderové techniky, statické pozice a výdrže, studium bojových forem a sestavy tvrdého Qi Gong, které rozvíjejí odolnost a vůli. Nezbytnou součástí tréninku je meditace, která stabilizuje dosažené výsledky a pomáhá odstraňovat nemoci z těla. „Ve zdravém těle zdravý duch“, bylo heslo ve starém Řecku, a pro taoisty platí dvojnásob. Věří, že hlavní, co člověka omezuje a limituje není mysl a její věčné spekulace, ale nemoci a stagnace v těle, které tlačí na mozek a ten vyvolává negativní emoce – paniku, obavy, strach, případně agresi, lítost atd. Práci s myslí, případně s podvědomím přisuzují také jednotlivým orgánům v těle( játra a ledviny). To je základem čínské medicíny – orgány jsou nositeli, či příbytky emocí, když jsou v nerovnováze, člověk nemůže být psychicky v dobré kondici. Každý orgán má něco jako vlastní inteligenci v propojení s myslí. Pokud dojde ke sjednocení orgánů, energie se samovolně rozprostře po těle a duch se uvolní. To se projeví ztrátou strachu a obav a pocitem vnitřní rovnováhy, klidu a spokojenosti. To je pak kýženým výsledkem studia bojových sportů.
Zajímavá je spojitost bojového umění a schopností léčit. Je to dáno jednak tím, že člověk sám postupně prochází celým procesem poznání svého těla a odstranění bolesti a s tím spojených rehabilitací. Dále v člověku při dobré praxi narůstá pozitivní síla – čistý yang, spojená s oproštěním od vlastní strasti, která má léčivou sílu i pro ostatní. Nárůst takové síly se nazývá Kung Fu – mistrovství. Souvisí však s odstraněním blokací a stagnací v těle, což je v terminologii patologický yin. Teorie praví, že tělo se musí zbavit patologického yinu, aby se zrodil čistý yang a síla. V opačném případě se kumuluje pouze zmatek, síla yang vynáší vzhůru a na povrch nečistoty yin, které kalí mysl a osud člověka. Proto se často tolik duchovního úsilí ztrácí a vrací vždy k začátku práce.


Studium kung fu a bojového umění vyplavuje yin z těla přirozenou cestou spolu s dřinou, koncentrací a silou vůle. Mistři a učitelé jsou si tohoto procesu vědomi a své žáky vedou přímou cestou. Nicméně tu musí každý urazit sám a na své triko. Výmluvy, omluvy a kompromisy se nevedou. Praxe sama je čistým zrcadlem vlastní adaptability a celkové schopnosti. Mysl naráží v procesu kultivace na problémy těla a v člověku se rodí mnoho otázek a potřeby odpovědí a vysvětlování, či péče mistra, místo aby sám cvičil. Je to dáno obavou a neznalostí a bývá to přechodným stádiem, v lepším případě. V horším se stává člověk chronickým diskutérem a sebelhářem.