Návraty k přírodě

16.12.2012 14:13

Otakar Chochola: návrat k přírodě

Otakar Chochola

Otakar Chochola Autor: DENÍK/Martin Divíšek; Shutterstock.com

18.10.2012 08:09

Vystudoval architekturu, ale časem mu přestal klasický přístup stačit a hledal víc. Odjel do Číny a našel tam novou cestu – feng-shui.

 
 
 

Jak jste se dostal k východním filozofiím?
Bylo to asi v roce 1997. Tehdy mi bylo šestatřicet, měl jsem za sebou hodně velký projekt a z toho vyplynula spousta otázek. Najednou jsem se setkal s korupcí, s různými taktikami a také s lidmi, jaké jsem dosud jako tvůrce nikdy nepotkal. Úplně jsem se vydal ze všech sil a ztratil skoro všechny ideály. A právě tehdy se konala mezinárodní konference o feng-shui. Oslovilo mě to, protože to bylo velmi sofistikované téma, o léčení prostoru a zasazení člověka do prostoru a času. Jako architekta mě to úplně chytlo. Zhruba v ten samý čas jsem zároveň potkal svého prvního mistra na tai-chi, který mě fascinoval. Přišlo to tedy tak nějak dohromady jako disciplína cvičící a zároveň i vzdělávací. Zapochyboval jsem také o své roli architekta. Najednou mi připadalo, že zkušenost, kterou k navrhování potřebuji, by měla být širší. To byl hlavní motiv počátku mého hledání. Zároveň jsem ale od začátku vnímal ten odlišný kulturní kontext. Celou dobu se zabývám styčným překladem východní filozofie do naší kultury.

Odjel jste tedy do Číny?
Hned ne. Nejdříve jsem pilně studoval. Byly to začátky, kdy sem všechno teprve útržkovitě přicházelo. Začátky jsou vždycky těžké a neohrabané. Ale zase jsme byli plni nadšení. Tím myslím my feng-shuisté, kteří jsme se potkávali, ať už architekti, či nearchitekti. Mě na tom nejvíce bavila ta filozofie. Do Číny jsem odjel až v roce 2000.

Co na vás nejvíce zapůsobilo?
Tehdy jsem zrovna měl za sebou takové těžší kroky, bylo mi zrovna 40, tak jsem si půjčil 40 000 korun a odjel jsem na 40 dnů do Číny. Cestoval jsem sám a jezdil, kam mě vítr nesl. Doba byla jiná než dnes – Čína dneška a před 12 lety je něco úplně jiného. Tehdy byla ještě hodně původní ale zároveň dost poznamenaná kulturní revolucí a destruktivními kroky, které ji poničily. Bylo to velmi syrové, až vojenské. Ale přesto jsem měl fantastické zkušenosti s lidmi. Nadchla mě jejich srdečnost, otevřenost, touha po kontaktu. A další, co mě zasáhlo, bylo setkání s tou obrovskou masou. Číňané nejsou individualisté jako my. Oni jsou hlavně masa či množina, což je pro ně největší hodnota. A tím žijou život pospolitý.

Je to plus, nebo spíš nebezpečí?
Já v tom nevidím nebezpečí. Jsou jako houby, spojeni nějakým podhoubím. Historie jim nepřiřazuje nějakou extrémní expanzi, naopak Čína si málokdy někoho podrobila. Mně připadalo, že tam nalézám to, co mi tady schází, a to je spojení s lidmi a zároveň blízké sepětí lidí s přírodou. A teď jsme u obrovského kontrastu. My v Česku dnes kážeme o ekologii, snažíme se jíst zdravě, starat se o přírodu – ano, to je dobře, ale od přírody jsme ve skutečnosti velmi odtrženi. Oni žijí mezi odpadky, zplundrovali si zemi, celé oblasti velké jako naše republika musíte procházet pomalu s plynovou maskou, hoří tam celé stepi, řeky jsou stoky, ale přes to všechno jsou ti lidé spojenější s přírodou než my.

Tak tomu vůbec nerozumím...
Protože příroda není jenom les a čistá voda, ale také historie, kultura, čas a cykly. A oni jsou s tím vším spjatí. My s nimi vůbec nežijeme. Máme jediný svátek, který skutečně slavíme, a to jsou Vánoce. Oni mají spoustu svátků, které souvisí s pulzem přírody. Například 30. září je úplněk, což je v Číně jeden z největších svátků roku, svátek středu podzimu a nefritového zajíce, kterým začíná období jinu – slaví to celá země a všechny rodiny doma pečou úplňkové měsíční koláče.

Uvědomují si, že jejich svátky vycházejí z přírodních cyklů, nebo je to podobné jako v Česku, kde děti pomalu nevědí, proč se slaví Vánoce?
Oni si to právě uvědomují. Mají to v historii odnepaměti, a navíc i v písmu – jejich znaky vycházejí z přírody. Jang je slunce a kopec, Jin je měsíc a kopec. Dodržují cykly přírody, respektují
je a umějí je využít ve svůj prospěch. To je něco, na co jsme my úplně zapomněli. Pro nás je feng-shui o tom, že si zaoblíme rohy a postel si postavíme tak a tak. To je ale velmi zjednodušené.

Začal jste pak tedy jako architekt brát ohled na principy feng-shui?
Cesta do Číny mě zásadně životně změnila. Zároveň bych ale řekl, že mě v kariéře architekta tolik nepoznamenala, spíše v životní filozofii. Po návštěvě Číny jsem se vrátil k tradičnímu navrhování architektury, jenom s respektem k zákonům feng-shui. Ale už jsem po tom tolik nehořel jako předtím. Na paměti jsem měl především to hlavní, co mě zajímá do teď, a to je
zdravý člověk. Když se projedu naším městem, tak lidé nad padesát chodí o holích, ale v Číně lidé nad šedesát začínají cvičit, protože mají teprve čas. Jsou jich plné parky a cvičí každé ráno
a každý večer. Můžete vidět lidi i nad sedmdesát let ladně cvičící, to je ohromující. Ne že bych tam neviděl nikoho o holích, ale v tom měřítku je to s námi nesrovnatelné, je to obrovský rozdíl.

Čím si to vysvětlujete?
Přestože mají zplundrovanou zemi, jsou více spjatí s přírodou a historií a žijí pospolu více než my. Nyní k nim ale přišla obrovská materializace společnosti, jsou tam oblasti, zvláště na jihu,
například Šanghaj a další města milionářů, kde už se potýkají s podobnými problémy jako my.

Jak přenést to dobré do českého prostředí?
Jak co. Je potřeba především zařadit do běžného života kvalitu přítomnosti a přirozený spád okamžiku, což je o respektu k přírodě. Pro mě je například dobré feng-shui, že se připravím
dobře na jídlo nebo na spánek.

Co si pod tou přípravou mám představit?
Zcela jednoduché věci. Třeba že dám před jídlem nové prostírání nebo si natřesu peřinu. Často to automaticky děláme, stačí to jen zdůraznit, uvědomit si to. Připravit tělo na spánek znamená zároveň určitou vnitřní rozpravu, pro věřící je to modlitba, pro nevěřící například určitá rekapitulace. Je to vypnutí mozkové kalkulačky a nastavení se do klidu.

Nedělali to naši předkové v podstatě také, do jisté míry nevědomě?
Stoprocentně ano. Vytvořilo to určitý étos společnosti. Na druhou stranu, dnes jsou lidé často více vědomí, produševnělí a touží žít pospolitý život. Dnešní doba jim to sice moc neumožňuje, protože na špičce společnosti jsou lidé, kteří mají místo srdce kalkulačku a kus ledu. Ale myslím si, že doba je přesto hodně otevřená. Naši předkové uměli žít s přírodou
určitě lépe, ale zase si spoustu souvislostí neuvědomovali.

Řídí se Číňané při stavbě svých příbytků automaticky principy feng-shui?
Základní rozdíl je v tom, že v Česku se feng-shui hodně promítá do designu a do vnějšího projevu. Ale pro Číňana feng-shui tkví v součinnosti s časem a kulturou.

Vrátím se zpět k architektuře a bydlení. Dá se říci, že Číňané se při stavbě svých příbytků na rozdíl od nás automaticky řídí principy feng-shui?
Základní rozdíl je v tom, že u nás se feng-shui hodně promítá do designu a do vnějšího projevu. Ale pro Číňana feng-shui tkví v součinnosti s časem a kulturou. Například: je rok Draka a Číňan automaticky ví, kam si má draka umístit. Ví, jak se v roce Draka má chovat a co si kde pověsit. Dělá během roku svoje rituály a to je jeho základní feng-shui. Každý rok vychází ročenka astrálních vlivů, kde se  dočtou všechny základní porady. A určitě využívají také kvalitu světových stran a jejich vlivů včetně dalších technik.

Když se setkáváte s českými klienty, jak oni vnímají feng-shui? Správně, nebo po tom západním, zjednodušeném způsobu?
Především se čím dál více feng-shui chápe jako seriózní disciplína. Feng-shui nabízí vyvážení. Někdo třeba chce absolutně čistý minimalistický dům, který má jedno velké okno, jedny velké dveře a vše je super minimální.  Ale feng-shui tady varuje, stop, to není celý život! Život je zároveň křivka, vlna, cit, možná i trochu chaos. Nejsou to jenom srovnané linie. Správný ale není ani další extrém – například různé jurty či týpí pro úplné romantiky, kteří se z přetechnizovaného světa chtějí vymanit. Tady zase feng-shui varuje ,že to také není ono. Jde o to, docílit klidu a harmonie, a to člověka navrátí k přírodě. Žít v přírodě neznamená, že musím bydlet uprostřed lesa. Jde to i ve městě. Třeba tím, že si správným směrem otočím postel a ve svém bytě ze zbavím nežádoucích extrémů.

Je to tak jednoduché? Řekněme, že bydlím ve velkém městě v sedmém patře paneláku, podívám se z okna – vidím zase samé paneláky. Co mi poradíte?
Nejdříve musíme udělat diagnózu. Ta je u feng-shui nesmírně důležitá. Řekla jste sedmé patro – začal bych tedy hned u toho. Sedmička sama o sobě je ostré, hodně živé číslo, je tedy potřeba byt zklidnit. Zaměřit se už na vstup, aby byl čistý, jednou za rok bych vyměnil rohožku, odstranil bych všechny defekty u vchodu. Dále je třeba si uvědomit, že panelák je velmi umělé prostředí, protože je vytvořený z betonu a oceli. Abych to vyvážil, snažil bych se používat co nejvíce přírodní materiály. To může být dřevěná podlaha (z pravého dřeva), květiny nebo dřevěný nábytek, záclony z přírodního materiálu nebo použití ekobarvy na výmalbu. Když budu mít chalupu v přírodě, tak si tam mohu dovolit dát třeba linoleum. Do paneláku ne.  Panelák je prošpikovaný ocelí. To je neutrální materiál, ale je to vodič, všechno vede, rezonuje. Proto je velmi důležitá také kvalita spánku.

Správné nasměrování lůžka je asi to hlavní, co si lidé běžně vybaví,  když se řekne feng-shui. Co když mi ale zrovna vyhovuje postel obrácená jinak? Mám si ji postavit tak, abych ji měla správně podle feng-shui, nebo tak, abych se v ní cítila dobře?
Obojí. Člověk se musí rozhodnout a někdy je to skutečně rébus k nevyluštění. Ideál neexistuje. Největší chyba lidí je, že chtějí mít byt zařízený dokonale podle feng-shui. Zaměňují cíl a prostředek. Feng-shui je jen prostředek, ale cílem je být zdravý a šťastný. Na druhou stranu ale poradce feng-shui musí u klienta rozpoznat, co je jeho přirozený spád a co je jeho zlozvyk, kde se zkrátka jen vychýlil ve své přirozenosti. Existuje řada pomocných metod. Co se týče směru spánku, dělíme lidi na dvě skupiny: jedni mají afinitu k západu a jedni k východu. Podle toho je směrujeme. Kromě toho víme, co který směr znamená. Východ je dobrý pro nové nápady, impulzy, pracovní starty, pro děti, ale zase ne pro hyperaktivní děti. Jihovýchod je dobrý pro komunikativnost, cestování, vize, zlepšení zraku. Jih je dobrý pro vášeň, jihozápad je velmi romantický, ale hrozí přílišným idealismem, západ poskytuje velmi vyrovnanou sféru jak pro noční odpočinek, tak pro denní aktivitu, ale je lepší pro lidi se stabilizovanou profesí. Severozápad je dobrý pro hluboký odpočinek, dává pocit kontroly nad věcmi, sever je nejhlubší odpočinek, je dobrý pro starší lidi a pro lidi, kteří na sobě chtějí duchovně pracovat. Je také klinicky dokázáno, že když děti spí s hlavou obrácenou na sever, pomaleji rostou. Severovýchod je pro děti nevhodný, protože pak mají často noční můry. Než půjdete k psychologovi, můžete jenom využitím potenciálu světových stran mnohé problémy odstranit. Dalším zákonem, který všude platí, jsou cykly a orbity. Ty mohou vnést novou kvalitu do života. Číňané říkají, že orbity se opakují jako den a noc a jako roční období. Mnoho věcí je předvídatelných, protože se opakují v cyklech a každý něco přináší. Jde o to potenciál cyklu využít. To v Číně dělají daleko více než my.

Vrátím se ještě k těm světovým stranám. Je to tak, že když má člověk konkrétní zdravotní problém, například špatné plíce, tak některá světová strana může ten problém ovlivnit?
Určitě. Čínský kompas není jen kompas světových stran, ale je to kompas osmi vlivů, které souvisí s celou tělesnou funkcí a s jednotlivými orgány. Takže například zrovna plíce patří k energii kovu Jin a ta patří severozápadu. Když má tedy někdo problém s plícemi, zkontrolujeme severozápadní sektor. Když má někdo problém s játry, zkontrolujeme okamžitě východní sektor.

Co znamená zkontrolujeme?
Uděláme analýzu a prohlídku. Můžeme jít buď po prostoru, anebo vyloženě po problému. Třeba zjistím, že tam máte žlutou barvu, ale protože máte problém s játry, potřebujete tam dodat buď spoustu květin, nebo změnit barvu na zelenou. Nebo vidíme, že je člověk ustrašený, tak zkontrolujeme sever a jih, protože na severu leží strach (v ledvinách) a na jihu odvaha (v srdci). Jedno nebo druhé může být v disproporci. Třeba zjistíme, že na jihu není žádné okno a prostor je třeba nějak otevřít. Do prostředí se  otiskujeme a ono se otiskuje do nás.

Když k vám přijde klient a bude chtít postavit  dům, asi by vám měl nejprve říci všechno včetně svojí zdravotní diagnózy...
Záleží na míře záběru. Já dokážu lépe diagnostikovat již hotový prostor. Vytvořit nový je vždy těžší. Ale je jedna hlavní zásada a to je vůbec položení toho domu, tedy jeho orientace,  kde bude vstup. Počítá se takzvaná letící hvězda domu, která je jakýmsi krevním rozborem a předzvěstí  domu. Jenom podle druhu položení domu dokážeme předem odhadnout jeho energetickou kvalitu. A jsou i případy, kdy musím říci ne, nedoporučuji. Je jich málo, ale jsou takové.

Můžete to popsat podrobněji?
Je to zase o součinnosti s přírodou. Máme věci, které nás viditelně obklopují, a věci, které nás obklopují, ale nevidíme je. To jsou světové strany a časové cykly. Světové strany nenahmatáte, ale všichni víme, že jsou. Máme 216 typologií umístění domu, asi dvě třetiny jsou vhodné a jedna třetina jsou méně vhodné nebo zcela nevhodné.

Používají se principy feng-shui i pro objekty typu nákupních center?
Stoprocentně ano. Jsou jasné principy, které se, jak pozoruji, zvláště v úspěšných centrech i u nás uplatňují – například že rovné tvary doprovázejí křivky a kruhy. V Hongkongu, který je jakousi Mekkou feng-shui, pracuje přes 100 tisíc poradců, mistrů feng-shui. A dnes tam nepostavíte velkou stavbu, aniž byste měla orazítkované doporučení jednoho nebo spíše více těchto poradců. Proto je Hongkong takový, jaký je – úspěšný a dobře se tam žije.

Vnímají – byť nevědomě – tyto principy také zvířata?
Vnímají všechno jako my. Nejvíce ale vnímají náladu, sociální atmosféru, která panuje mezi lidmi, protože jsou na lidi napojená. Jedině je třeba si uvědomit, že zvířata mají velmi silnou energii, která člověka ovlivňuje. Proto je lepší, aby v dětských ložnicích zvířata nebyla. Ne že by to bylo nebezpečné, ale energie zvířat je tak silná, že nevíme přesně, co by to mohlo udělat. Jinak samozřejmě zvířata ano.

Slyšela jsem, že kde si lehne pes, tam je to v pořádku. Je to pravda?
Říká se to. Já to ale neumím ani vyvrátit ani potvrdit.

Možná to bude připomínat známý film Slunce, seno, jahody, ale nedá mi to se nezeptat. Kdyby se podle principů feng-shui stavěly například kravíny, budou zvířata zdravější?
Existují školy feng-shui, které se tím zabývají a říkají, že ano. Já jsem tohle ještě nikdy přesněji nestudoval. Ale vím, že v Americe je nyní trend, že například včelíny se vyrábějí šestiúhelníkové a podobají se plástvím, aby to bylo pro včely co nejpřirozenější prostředí.

Co zahrada podle feng-shui? Jak by měla vypadat?
V zahradě má být tajemství a překvapení. Máme určité techniky týkající se i proporcí zahrady vůči domu – kde mají být průhledy a podobně. Například rozšiřující se pozemek směrem od vstupu je šťastnou předzvěstí. Hlavní je ale rozmanitost, která k přírodě patří, a křivky. A také práce s vodou. To je kardinální. Jak v interiéru, tak v exteriéru. Existuje mnoho technik, jak spočítat správné místo pro vodu. Říkáme tomu živá nebo mrtvá voda. Zdroj vody byl v tradičním feng-shui zásadní. Studna dávala vodu a vyživovala celou oblast. Voda patřila ženě. Zdraví ženy vyplývalo ze zdraví vody v oblasti. A jak byly zdravé ženy, tak byli zdraví všichni, protože ženy rodí další potomky.

Jak se společnost v Číně podle vás bude vyvíjet?
Četl jsem rozbor od známé socioložky, která se věnuje Číně, a ta říkala, že od Číny nehrozí žádné nebezpečí. Nicméně je fakt, že jejich postavení a ekonomika  se změnily nesmírně vzrostly. Číňané jsou odjakživa obchodníci, jejich mozková kapacita je o několik procent vyšší než mozková kapacita bílých lidí, což bílí neradi slyší. Číňané dokážou být nesmírně prozíraví a myslí na několik generací dopředu. Já jsem například členem taoistické školy ve Wudangu, jsem člen 16. generace a ty generace byly vypsané asi na 56 generací dopředu. A takhle oni také uzavírají obchody. Západní člověk to vůbec nedohlédne, kouká, aby co nejrychleji zbohatnul. Oni ale dokážou odhadnout obchody, kdy nezbohatnou oni nebo jejich děti, ale třeba až děti jejich dětí, a takový obchod uzavřou. To se jim dlouhodobě vyplácí.

Rozmach, který tam nyní zažívají, je ale draze vykoupený, mnozí lidé tam žijí ve velmi špatných podmínkách, nebo se pletu?
To už mají za sebou. V Číně obrovsky vzrostla střední třída, která se má minimálně stejně dobře jako naše střední třída. Ale v jejich měřítku jsou to miliony. Mají auta, dobře vybavenou domácnost,  úspory. Úplně chudých je tam už daleko méně. Nejchudší roky mají za sebou a vědí to. Proto, přestože mají komunismus a jsou tam různé represe,  jsou vládě vděční za to, že se mají dobře. Jsou šťastní,  protože si ještě pamatují sedmdesátá léta, kdy plavaly v řekách mrtvoly a děti se odnášely do lesů, protože by je neuživili. Popravovalo se jako na běžícím pásu. Oni si teď užívají relativní svobody.

Denisa Haveldová

Autor: Redakce